Diagnóza liberalismu: Je třeba ho překonat?

Zevrubná diagnóza liberalismu proběhla na přednáškovém bloku „Komu patří liberalismus“, který se konal ve středu ve večerních hodinách na Pedagogické fakultě UK. S příspěvky se zúčastnili Stanislav Štech, Václav Bělohradský a Michael Hauser.

Liberalismus jako to, co pozorujeme

Pod liberalismus se řadí velmi široké názorové spektrum autorů, proto se Stanislav Štech rozhodl odrazit od stavu společnosti, která se liberální označuje, a vytyčit problematické body liberalismu z perspektivy jeho odbornosti.

Liberalismus podle něj zavádí své definice státu, jedinců, trhu a dalších institucí jako něco odrážející se od objektivní skutečnosti a přirozeně z ní vyplývající. Lidskou svobodu ohraničuje pouze interakce s dalším člověkem, čímž se smazává jakákoli další hráz určující jednání jedince. Stát, jenž by mohl zastávat komunitní úroveň společnosti, je oktrojován, aby toto pojetí svobody neohrozil. Individua si však nejsou rovna historií a jako taková nemůžou v tomto systému dosahovat rovných příležitostí.

Za liberalismem vidí velmi slabý psychologický podklad. Zejména pro jeho přístup k podstatě jedince, jenž je jakýmsi zbytkem po odečtení materiálních a kulturních vlivů. Tento hypotetický zbytek je považován jako něco, co je záležitostí jedince a za co si může sám. Zavádí tak prostor pro sebeobviňování.

V praktických sférách se to promítá například v diskursu IQismu resp. aplikace Gaussovy křivky jako něčeho, co je v populaci přirozeně přítomno. Má tak existovat pouze úzká elita nadaných nezávisle na průběhu socializace. Další příklad, kde se toto slabé psychologické pojetí uplatňuje, by se dal shrnout do věty „Pomůžeme sociálně vyloučeným, až se nebudou chovat jako sociálně vyloučení“. Svůj příspěvek Stanislav Štech uzavírá poukázáním na to, že tato uniformní logika v liberalismu dominuje.

Nepřestávejme se ptát po smyslu

Liberalismus, podle Václava Bělohradského, stanovuje meze, ke kterým, v rámci demokratizace, ve vlnách přibývají práva politická, práva sociální a další. Od toho se odštěpuje konzervativní směr, jenž staví na myšlence, že nová práva ideově vyprazdňují ta předchozí. Situaci dnešní doby můžeme popsat právě dedemokratizační snahou, vzešlou z tohoto směru, jenž konsensus vnímá jako dětinský a snaží se nastolit vládu techniků.

Dětinskost zde vystupuje jako návrat do časů, kdy jen přijímáme a moc se neptáme. To je přímo spojeno s konzumem v kapitalismu – smyslem naší politiky je vyjít z dětství a od konzumu se oprostit.

V postindustriálním světě, kde nejsou třídní boje a nedostatek, vznikají protesty nového typu za účelem hledání smyslu a volání po růstu smyslu. S globalizací se však otázka smyslu prudce uzavírá a ten, kdo ji klade, je démonizován.

Jako hlavní úkol intelektuálů dnes Bělohradský vidí, nenechat se zahnat nedostatkem a udržet se blízko otázky smyslu. Uzavírá slovy „Když nás přesvědčí, že je to abstraktní a nedůležité, krize se nevyřeší. Nevyřeší se technicky, ale větší demokratizací, musí rozhodovat více lidí! Slibným konceptem je deliberativní demokracie.“

Reálná a utopická složka liberalismu

Michael Hauser pozvolným tempem, sobě vlastním, posluchače seznámil s několika liberálními pojetími spravedlnosti a poté položil otázku, proč se v naší liberální společnosti neodrážejí?

Locke ohraničuje vlastnické právo tím, co jako jednotlivec dovede užívat a Rolls zase v teorii spravedlnosti považuje společnost za spravedlivou tehdy, když je nejméně strádajících. Tyto myšlenky jsou ideovým motorem přitahujícím zastánce liberalismu a jejich zájem je dále posilován pocitem, že se něco z ideálů ještě neuskutečnilo. Celek je však podle Hausera neuskutečnitelný, neboť není spjatý s konkrétním sociálním prvkem jako třeba marxismus s dělnickým hnutím.

Liberalismus není ničí – patří jak 1% tak 99%. V hegemonickém prostoru, kde co se uskuteční, závisí na tom, kdo má moc je tak utopie liberalismu nedosažitelná. Z dlouhodobého hlediska je tak třeba hledat, řešení problémů jinde.

Posledním hostem byl Milan Znoj, který však z časových důvodů od příspěvku upustil a položil místo toho úvodní dotazy a komentáře do debaty.

Přednáška byla zaznamenána a brzy se objeví na našem youtube kanálu. Pokud Vás zmiňovaná problematika zaujala, určitě si ji vyhledejte.

 Karel Chlouba